Kočičky

O nahodilém výskytu bezsrstých koček, nebo lépe řečeno koček se silně redukovaným osrstěním, existují záznamy, které vedou od starých Aztéků až do dnešních dnů. S výjimkou těchto starobylých mexických koček, které jsou v novověku uváděny ještě z počátku 20. století, a které se snaží v Mexiku regenerovat Dr. Miguel Sierra-Bernal, se však chovatelé na "nahé" potomky normálně osrstěných rodičů vždy dívali s krajní nedůvěrou, protože se často u nich spojovala bezsrstost se sníženou životností, nemocností a předčasnými úhyny.

I první mezinárodně akceptované - i když ne zcela bez výhrady - plemeno bezsrstých koček, sphynx, je ve svých počátcích spojeno s náhodně objevenými bezsrstými koťaty od krátkosrstých volně žijících domácích koček v Kanadě. Tato koťata však byla dále vědomě chovatelsky podchycena s cílem vytvořit plemeno bezsrstých koček geneticky založené na principu účinku autosomálního recesivního genu pro bezsrstost ( symbol hr ) bez vazby na semiletální faktory tak, aby nebyla ohrožena životaschopnost neosrstěných zvířat. Sphynx kanadského typu byl v rámci mezinárodní felinologické federace FIFe uznán v roce 2001, jeho EMS kód je SPH, v současnosti se však v souvislosti s uznáním dalších typů sphynxů začíná pro jeho jednoznačné rozlišení používat i označení kanadský sphynx.

Generální shromáždění FIFe v roce 2006 ( viz Naše kočky č. 8/06 ) uznalo po dlouhé diskusi hned dvě další bezsrstá plemena - donského sphynxe a peterbalda - tentokrát pocházející z Ruské federace, i když předkladatelem návrhu na uznání a nositelem celé uznávací procedury bylo Estonsko. To také zajišťovalo povinnou tzv. uznávací výstavu, která se konala v srpnu 2005 v Tallinnu, a na které se představilo členům posuzovatelské a standardní komise a komise pro plemenné knihy celkem 18 donských sphynxů a 23 peterbaldů. Uznání obou plemen je prozatímní s platností od 1.1. 2007 a příští generální shromáždění ( 2007 ) bude rozhodovat o udělení definitivního statusu, což by však podle současných znalostí o rozšíření a početnosti obou plemen neměl být problém.

První průkazně doložená a chovatelsky podchycená bezsrstá kočka v Rusku byla Varvara, kterou objevila v únoru roku 1986 jako 3 - 4 měsíční kotě paní Jelena Kovaljovová z Rostova na Donu. Pro chov donského sphynxe a současně i pro chov peterbalda má však zásadní význam její dcera Čita ( někdy psaná též Chita nebo Cheetah ), která byla výsledkem páření želvovinově zbarvené v podstatě evropské krátkosrsté, ale v textuře srsti zmutované Varvary s Vasilijem, domácím evropským krátkosrstým kocourem v barvě modře mramorované s bílou. Čita se narodila 20. ledna 1990 a s její barvou je to trochu nejasné. Její majitelka a pozdější nejvýznamnější chovatelka donských sphynxů v první fázi šlechtění, Irina Němykinová, ji popisuje jako šedou, ale v rodokmenech, které jsem měl možnost vidět, je ve 4. generaci předků uváděna jako tortie tabby, černá nebo černá s neidentifikovatelnou kresbou ( ! ). Podstatné ale je, že je již označována jako donský sphynx, a že od ní a jejího potomstva se odvíjí další vývoj obou plemen. Byla vždy ( pokud víme ) pářena jen s domácími kocoury evropského typu, z nichž nejvýznamnější bylo trojí úspěšné páření s domácím modrým stříbřitým kocourem s tabby kresbou, Dimou, se kterým dala tři významné syny Hannibala Mif, Antona Mif a Afinogena Mif ( v anglické transkripci, tj. i v latinkou psaných rodokmenech Myth ). Základem pro další chov donského sphynxe bylo zpětné páření syna na matku, tj. Hannibala na Čitu.

Obě plemena mají tedy stejný základ, přičemž donský sphynx byl a je dále šlechtěn v typu středně silné evropské kočky a peterbald v typu orientálním. Do konce roku 1999 povolovaly ruské standardy z důvodu rozšíření úzké krevní základny křížení donského sphynxe nejen s domácí evropskou krátkosrstou kočkou, jako výchozím plemenem, ale i s jedinci sibiřské kočky ( ! ) ruského původu, jako ruským aborigenním plemenem. Současný standard donského sphynxe již žádné křížení nepovoluje. Peterbald je tělesnou stavbou zcela odlišný od ruských aborigenních plemen ( sibiřská kočka, kurilský bobtail ), jeho tělo je siamské/orientální a současný oficiální standard FIFe povoluje jeho křížení se všemi plemeny IV. kategorie plemen, tj. s kočkou siamskou, balijskou, orientální krátkosrstou i dlouhosrstou a seychelskou krátko- i dlouhosrstou. Obě plemena kromě FIFe uznává i Ruská felinologická federace ( non-FIFe ), WCF a TICA.

Gen pro lysost je u těchto plemen dle předložené ruské dokumentace dominantně, resp. neúplně dominantně založený, nevylučuje se ani možný vliv modifikátorů. Skutečností je, že u obou ruských bezsrstých plemen se rozeznávají celkem 4 stupně redukce srsti, což samo hovoří v neprospěch výlučně plně dominantní teorie. Osrstěná varieta "brush" ( "kartáčovitá" ) se u obou plemen může dokonce vystavovat ( ovšem bez nároku na šampionát ) a běžně používat k chovu. U donského sphynxe se mohou používat k chovu i další osrstěné variety, pokud k tomu dá souhlas národní chovatelská komise. U peterbalda lze analogicky použít se souhlasem národní chovatelské komise k chovu i osrstěné křížence s ostatními plemeny kategorie IV. Všichni tito osrstění jedinci se u obou plemen registrují jako XSH - ostatní neuznaná krátkosrstá plemena, s výjimkou variety "brush" v donského sphynxe, která se registruje jako DSP x. Osrstěné křížence peterbalda a ostatních plemen kategorie IV. je však zakázáno zpětně používat v chovu ostatních plemen této kategorie ( SIA/BAL/OSH/OLH/ SYS/SYL ).

Zatímco rozlišení peterbalda díky jeho štíhlé orientální tělesné stavbě od obou plemen sphynxů by nemělo činit žádné potíže, určitá nejistota v určení může nastat při srovnání obou sphynxů. Ale již oficiální protokol z uznávací výstavy konstatuje, že: " Tato dvě plemena vypadají různě. Hlava a tělo jsou dvě nejdůležitější věci, které odlišují DSP od SPH." Donský sphynx působí v porovnání s kanadským sphynxem celkově kompaktněji, je silnější a pevnější v těle, má silnou stavbu kostí a oproti SPH o něco kratší končetiny. Rovněž krk je kratší a svalnatější. Uši jsou posazené vysoko na hlavě, oči mají mandlovitý tvar a jsou umístěné daleko od sebe. Přímý nos přechází lehkou křivkou v ploché čelo. Vrásky na hlavě jsou výrazné.

Obě plemena se na výstavách FIFe posuzují v devíti posuzovacích skupinách, tříděných podle barvy srsti/kůže, z nichž v každé je možno udělit certifikát. Poněvadž však jsou obě plemena uznána prozatímně, znamená to, že vystavovaná zvířata mohou obdržet nejvýše titul CACIB/CAPIB. O vyšší titul mohou usilovat až po definitivním uznání plemen. Za předpokladu, že by se tak stalo již v roce 2007, bylo by plné uznání platné k 1.lednu 2008. Současně lze však předpokládat, že u obou plemen dojde, analogicky jako je tomu u sphynxe, k redukci počtu posuzovaných skupin pouze na jednu, takže v boji o tituly bude daleko větší konkurence.